Dobrý den, pane Rybáku
Co je malé, to je hezké. Toto rčení určitě platí i o srazu modelářů zabovské sekce N-scale, té nejmenší 1:160. Již tradičně pořádané jarní setkání v Roudnici nad Labem se konalo od středy 11.3.2015 večer do neděle 15.3.2015 odpoledne. A proč ten zvláštní název? Pokud vás to zajímává, tak čtěte dál.
Jak již bylo řečeno v úvodu, co je malé to je hezké. Toto však neplatí pro letošní layout, který se hojně rozrostl o dvojkolejku a nové moduly na dvojkolejce – žolíky 2,5°a 7,5°, zastávku Cítov a další. Stanice Sklené nad Oslavu, která měla premiéru před rokem v překližkové verzi, už měla hotovou krajinu a do finální verze už ji moc nechybí. Na podzimním setkání byla odbočka Seníky zapojena v layotu ve své surové formě bez možnosti dálkového ovládání. Letos už měla ořezaný styrodur a natřena barvou a hlavně uvnitř byla provedena digitalizace – řízení výhybek, návěstidel a obsazenosti úseku – vše řízené technologií XpressNet. Na konci dvojkolejného úseku byla skrytá stanice Úvaly s předělanou nákladní skupinou na vjezdovém zhlaví stanice a s novými vjezdovými návěstidly. Tímto děkuji všem za pomoc při konfiguraci Train Controlleru – Martinovi P., Milanovi J. a Vaškovi P.
Na jednokolejných tratích se blýskla nová stanice Kostelec nad Labem, které se bude věnovat později.
Mezi novinkami je správné uvést, že organizace setkání vzládl nový tým, který normálně setkání neorganizuje. Roli nejvyšší – koordinátor setkání – se zhostil Michal D., grafikon „vystřihl“ a také oživení telefonii zajistil Aleš B., registrátorem hostí, strážce pokladny vybraných peněz Jiří S. Mezi stálice týmu je slušné uvést Pavel K. – tvůrce layotu, Vláďa M. se svým novým „Mrakostrojem“.
Tvar moduliště byl do písmen W viz přiložený obrázek. Legenda je zde.
Na každém setkání je velmi nepopulární první fáze setkání – stavba moduliště, oživení sběrnic X1, X3 a telefonie. Při velikosti layoutu nám toto trvalo 24 hodin. Poděkování patří všem, kteří pomáhali a nebojte se pomáhat více. Že tým šlape jako hodinky se vždy ukáže při řešení problémů s DCC. Zádůmčivé pohledy, měřáky a vajíčka v ruce – vždy když ten tým vidím, připadá mi jako lékařské konsílium. Velké díky patří samozřejmě Mrakovi za organizaci nákladky. Rád bych zmínil několik čísel o jeho programu, který jsme pokřtili jako Mrakostroj – 64 tisíc řádků, 534 procedur a dvě neznámé – to co mám v ruce, kam to mám dát? 🙂
Asi nejkrásnější pohled nastal ve čtvrtek odpoledne, kdy Igor vytáhl z krabičky osobní vagónky zvané Rybák. Tady jsou slova zbytečná a prohlédněte si fotografie. Igore, díky, jen takových počinů pro klub více.
Druhým takovým vrcholem setkání byla stanice Kostelec nad Labem. Radek M. po nákupu pořádného nářádí – malé svářecí sady – ukázal opět co v něm je. O jeho ovládácím pultu se již nyní šíří báje a pověsti, které lákají ke zhlednutí modelářské nadšence na nejbližším setkání v Šestajovicích. Prohlédněte si fotografie, jak reálně lze ztvárnit ovládání výhybek, návěstidel a výkolejek. Že se jedná o stanici podle předlohy nemusím ani zmiňovat. Je vhodné i zmínit, že ji zasadil do současných reálii, tedy do současných stavebnin umístil postavičky skutečného vedoucího, paní účetní a techniků. Škoda jen, že jsem si neudělal fotografii jejich tváří, když zmiňovaní pracovníci se přišli podívat a viděli sami sebe při obvyklé práci. Autor řezem budovy stavebnin výborně ztvárnil i dění uvnitř a venku doplnil plno detailů – kunu, zloděje kradoucího prkna ze stavebnin – prý to údajně není zloděj, ale věřte mu to. 🙂
První session se rozjela ve čtvrtek 12.3. po 18 hodině. A pak už to jelo až do neděle. Při sobotním večerním jezdění bylo znát, že jsme již hodně nevyspalí a unavení. Není se čemu divit, je to velmi náročný koníček. A bez fyzické kondičky nebo alespoň pravidelného cvičení pro uvolňování zad se někteří z nás už nemohou ani ohnout, když musí podlézt moduly. Ještě, že tu máme ty žebřiny. 🙂
Únava v sobotu večer byla už taková, že vyřčený vtip či replika, která by normálně vyloudila úsměv či smích, bylo jen suše konstatováno „Že jsem nesmál neznamená, že jsem to nepochopil.“ No není to nádherná věta?! 🙂 Tu bych chtěl mít na tričku.
Tak zase příští rok naviděnou.
[nggallery id=10]
