Lobeč 2015

Datum aktualizace: 6.VII.2015

Do Lobče bez Lobče, aneb malá reportáž o ještě menším setkání

Datum konání: 24. – 28.VI.2015

Tak, jak se obvykle stává, na počátku všeho byla náhoda. Nebo spíš více náhod.

Díky Milanovi F. existuje modul s vlečkou do pivovaru Lobeč. Tento modul přešel časem do vlastnictví Pavla V.

Díky Danovi B., který náhodou objevil znovuzprovozněný pivovar ve skutečné Lobči, vznikl nápad zkusit uspořádat setkání právě v Lobči. Co na tom, že do Lobče nikdy nevedly koleje. Nápad se zalíbil spoustě lidí. Jenže….

Jenže bohužel díky velkému pracovnímu vytížení Pavla V. se nakonec modul s lobečským pivovarem v Lobči neobjevil. Nevadí, třeba to vyjde jindy, není všem dnům konec!

Obnovený parostrojní pivovar v Lobči

Pohled na obec Lobeč z oken zámku, resp. přímo ze sálu, v němž jsme sestavili své moduly. Vpravo vedle silnice je patrná budova rekonstruovaného pivovaru.

Proto tedy vznikl nápad alespoň sestavit provoz polabských lokálek. Více viz legenda:

D3 toulání okolo Labe

Kdysi v časném létě přelomového roku 1968 bylo na železnici hodně živo. O tratích okolo Labe to platilo dvojnásob. I my se budeme pohybovat okolo Labe. Tentokrát však hlavní dvoukolejné tratě, kde se míjí těžká uhelná péenka s prázdnými vyrovnávkami, mineme.

Našim cílem jsou tratě D3, které jsou často neprávem ve stínu hlavních dvoukolejných tratí. I zde se však začíná pomalu prosazovat motorová trakce. Tyto lokální tratě jsou tak trochu zkušebním prostorem nových motorových lokomotiv ČKD.

Vše se točí okolo okresního města Pecka. To dostalo přednost před trochu větším Kocourkovem. Snad díky železničnímu uzlu, ale možná si za to kocourkovští mohli sami, kdo ví.

Z Pecky vychází společná trať okolo labského přístavu Holešky. Ten byl nedávno zmodernizován a jeho vlečka značně rozšířena. Trať dále pokračuje do Kocourkova u Labe. Zde se nachází pouze zastávka s nákladištěm. To je druhou křivdou Kocourkova. Nemá ani pořádné nádraží!

Jen co trať opustí Kocourkov, objeví se Odb. Zálabská a zde se rozdělují trať do Vršin a trať do Kostelce nad Labem.

Na trati do Vršin se nachází nákladiště Zv 138, po něm trať mine JZD Řepákov. To je bohužel bez vlečky a tak mezi ním a ZZN Řepy panuje čilý automobilový provoz přes věčně nefunkční přejezd ve Zbuzanské zastávce. Těsně za JZD se nachází už jen koncová stanice Vršiny. Ve Vršinách se vyrábějí světoznámá piana v továrně TONAPI n.p., kam se dovážejí suroviny po železnici. Druhou neméně důležitou komoditou vyráběnou v místní sklárně jsou zavařovací lahve. Bez těch by byl chod národního hospodářství nemyslitelný. Proto musí manipulák na této trati jezdit vždy včas!

Na druhé větvi do Kostelce nad Labem se nachází nový areál ZZN Řepy se svou rozsáhlou vlečkou. Zde se zpracovává takřka vše. Je zde mlékárna, silo, bramborárna, jatka, sklad kyselin a jako přidruženou výrobu má ZZN nábytek. Dále následuje Zbuzanská zastávka. Do Kostelce nad Labem už vlak dojíždí pustou krajinou. V Kostelci nad Labem dříve sloužil výpravčí. V rámci šetření byl zrušen a trať převedena do režimu D3. No alespoň, že byl zrušen jen výpravčí a nikoliv celá trať.

Osobní doprava je nejčilejší mezi Peckou a Kocourkovem. Proto ve špičkách jezdí posílené osobní soupravy.

Veškerá nákladní doprava je samozřejmě směřována do a z Pecky. Manipuláky jezdí do Vršin a Kostelce nad Labem. Vlečka do přístavu Holešky je obsluhována vlastními vlečkovými vlaky. Pokud se vyskytne mimořádná zátěž do všeprodukujícího ZZN Řepy, je zaveden mimořádný ucelený Pn vlak z Pecky přímo na vlečku.

Do Kostelce n./L. i do Vršin jsou zavedené pravidelné poštovní kurzy.

Specialitou okresu je rychlozboží, konkrétně vůz s konvemi mléka ze ZZN Řepy do Vršin a zpět.

Zátiší s barem

Tím máme popsáno celé moduliště a systém provozu. Snad poprvé nebyly použity zdaleka všechny přihlášené moduly. Bylo sice domluveno co nejvíce zaplnit moduly zvolený prostor zámeckého sálu, avšak nikoliv za cenu překročení rozumných mezí. Vzhledem k použití dávno odzkoušených modulů do sestavy moduliště nebyl se stavbou žádný velký problém. Ta byla započata ve středu okolo 16.00, ukončena byla cca okolo 20.00. Pak už proběhlo jen elektrické oživení. Několik drobností (zapojení žolíků za sebou, výroba delšího kabelu k Odb. Zálabská) bylo vyřešeno velice rychle. Mohli jsme jít s klidným svědomím spát.

Druhý den proběhlo čištění moduliště. Prvotní čištění Isopropylem se ukázalo na některých místech nedostatečné, přišla tedy ke slovu klasická čistící guma. Po ní opět Isopropyl a samozřejmě i vysavač Tomix.

Čistící souprava odstavená na konci lokálky

SW nástroj Vládi M. pro nákladku zrychlil výrazně její přípravu, opět nezklamal. Byl ještě vylepšen tím, že byly vygenerovány seznamy pro jednotlivé majitele vozidel, které obsahovaly nejen údaj, na který modul dát nákladní vozy, ale stejné údaje o výchozích pozicích byly k dispozici i pro osobní vozy a hnací vozidla. Umocněno to bylo i doplněním čísel kolejí a vlaků do těchto seznamů. Příprava vozidel se tak zkrátila na minimum.

Provoz byl zahájen ve čtvrtek cca v 10.00.

Vše probíhalo standardně, nedošlo k žádným nehodám, nebyl žádný střet, ani najetí vlaků na sebe. Těch pár říznutí výhybek ve vlečkových areálech bylo ututláno po vzoru reálného provozu v naší modelované epoše. Proto nikdo během celého setkání neskončil v „Kriminálu“.

Vyjma dvou odstavených vozidel (M240.0 a ke konci i jedna M262.0), nedošlo k žádnému masivnímu nahrazování vozidel. Stejně tak jako u čistění kolejí, i zde platí čistit, čistit, čistit. Osvědčila se japonská čistička ve spojení s Isopropylem. Nikoliv však prolévaná, ale jen lehce prstem navlhčená. Efekt měla vynikající!

Spolupráce v Pecce

V nákladní dopravě došlo jen k několika málo nedostatkům, ale vzhledem k jejímu objemu to bylo zanedbatelné. Navíc jsme po delší době zase použili fyzické náklady. Od těch jsme poněkud odvykli.

Celkově byly odježděny 4 x 24 hodinové směny + navíc ještě 15 modelových hodin. Mohlo být více, ale nač se honit. Viz dále.

Noční Kostelec

Ještě jeden pohled do nočního Kostelece

Manželská spolupráce ve Vršinách

“Láďo, ty to v tom přístavu tak hezky umíš…” 🙂

Ubytování bylo nádherné. Nejenže působilo pozitivně prostředí zámku, ale i klid celého místa a okolí. Samotné moduliště bylo postaveno v sále zámku s barem, který též přispěl k pohodě a dobré náladě. Ovšem pozor! Nikdo to nepřehnal.

Útulný zámek Lobeč se stal na čtyři dny útočištěm zababovských N-kařů

Zámecká chodba po ránu

Diskuze u baru

Strava byla též výborná, takřka domácí. Paní ze Sokolovny se činila, stejně tak jako kuchař na zámku. Dokonce i zákusky byly. To se po takovém dobrém jídle některým z nás ani nechtělo jezdit.

Poutavá byla i sobotní exkurze do pivovaru, která se i s ochutnávkou nakonec protáhla na dvě hodiny. Ale nakonec proč si neodpočinout. Na zámku ten den pokračoval večer grilováním. Kotlety, kuřecí, klobásy, salát, opečené brambory, křupavý chléb, co víc si přát. Nebyl to promarněný zbytek dne.

Při prohlídce pivovarské expozice

Zababov N-scale na pivovarském dvoře…

Vyvrcholení exkurze lobečského pivovaru – degustace přímo z ležáckých tanků

Závěrečné balení a příprava k odjezdu proběhly v poklidu a ještě zbyla chvíle posedět před odjezdem a vychutnat si klidnou atmosféru místa, před návratem do všedního života.

Pohodový odjezd

Hospodářská výpomoc

Dozorčí provozu žst Pecka F.K. byl znám svou oblibou piva. Vymyslel tedy, jak se k pivu z nedalekého pivovaru v Lobči zadarmo dostat. Domluvil se s náměstkem v pivovaru o zapůjčení pivovarského vozu, který byl dlouhodobě odstaven bez využití v žst Pecka. Tento vůz byl soukromý v majetku pivovaru, tudíž jeho zapůjčení k ČSD pro přepravy masa do mrazíren v přístavu v Holeškách bylo ČSD účtováno pivovarem. F.K. z toho měl samozřejmě „pivní“ provizi. Jenže tak dlouho se jezdí s pivovarským vozem do přístavu, až se vše provalí. Co čert nechtěl, v přístavu se objevil generální ředitel pivovar Lobeč. Prý tam byl osobně při převzetí zásilky chmele. To samozřejmě nebyla pravda. My víme, že se tam chmel nikdy nevozil. Zato se tam vozil kvalitní tabák ze zámoří. No i generální ředitel má asi své zdroje. Při této návštěvě si všiml ředitel pivovarského vozu. Nelenil a začal pátrat jak v pivovaře, tak i u ČSD, co tam vůz dělá. Jelikož zjistil, že má pivovar z této „výpomoci“ zisk, dostal náměstek větší prémie.

Ne tak dozorčí provozu žst Pecka. Při pátrání ředitele z pivovaru se vše provalilo a tak musel ve své funkci skončit. Byl přeřazen na místo strojmistra v PLD Pecka. Tam ale se svými kšeftíky pokračoval. Oblíbil si strojvedoucího R.N. a za úplatu (lahvinkovou) mu psal ty nejlepší jízdy. Například Pn vlaky do ZZN Řepy, o které byl zájem z důvodu koupi levného kvalitního masa na jatkách. A protože měl i zkoušky na strojvedoucího, občas se sám do ZZN vypravil. Nejčastěji na přípřeži s R.N.. To vše je ovšem nepodloženo, nikdo si již více nestěžoval, GVD byl plněn na 110% a tak vše běželo v tichosti dále.

Přípřež T478.1002 a T478.4001 se zátěží pro ZZN Řepy

Tentýž vlak ještě jednou

Za odbočkou Zálabská projížděl vlak do ZZN hlubokým pňovickým zářezem, který představoval pro šotouše velmi fotogenické místo 🙂

Hodnocení závěrem

Akce se povedla, o tom není pochyb. Bohudík i přes několik nepříznivých okolností (např. začátek léta, málo účastníků, dostupnost pouze pěšky, nebo autem). Všechny drobnosti s ubytováním a stravou byly vyřešeny v pohodě.

I takováto setkání, ještě menší než komorní, mají své kouzlo. Předností jsou rychlá stavba, rychlé oživení a nástup provozu a hlavně klidný průběh.

Nezbývá než se těšit na příště. Třeba i s Lobčí v Lobči.


Autor reportáže: Franta Krása
Redakční zpracování v Typo 3 a jazyková korektura: Dan Buchtela
Fotografie: Franta Krása, Dan Buchtela