N-Scale v Roudnici

Datum aktualizace: 27.VI.2013

N- scale v Roudnici

Datum konání: 28.II. — 3.III.2013

Říká se: „Březen za kamna vlezem.“ To ale neplatí pro nás členy N-scale Zababova a místo za kamna, jsme vyrazili do míst železničnímu modelářství zaslíbenému do Roudnice nad Labem za Karlem Brejšou. Tedy ne přímo k němu domů, ale k němu do ZŠ Karla Jeřábka, kde kromě své běžné profese školníka vede i kroužek železničních modelářů. Předjaří bývá již dlouhá léta pravidelným termínem pro naše provozní setkání, které se řadu let konalo v Zákupech u České Lípy, kde jsme se scházeli společně s moduly velikosti TT. S rozvojem obou sekcí nám ale zákupská hala začala být postupně těsná, a tak jsme letos využili nabídky Karla Brejši a zkusili Roudnici. A hned na úvod musím říci, že jsme nelitovali.

S tím, jak se náš tábor přesunul trochu více na západ naší republiky, stalo se i motem našeho setkání „Podhůří na západě“.

Legenda k provzu

Fiktivní tratě ČSD 550, 551, 552, 552a

Nacházíme se v podhůří kdesi v západním pohraničí naší země. Náš výsek fiktivní železniční sítě zachycuje příhraniční okresy Pecka a Vojtěchův Městec. Je zde zastoupen v omezené míře průmysl, ale kraj je také zemědělský. Již ve středověku zde bylo nalezeno uhlí a malý znárodněný důl funguje kupodivu dodnes. V poválečném období byl zdejší kraj výrazně postižen odsunem obyvatel hlásících se k německé národnosti, takže zdrojem nové pracovní síly v pohraničí se stali uvědomělí občané z vnitrozemí českých zemí i Slovenska.

Centrem jednoho z okresů je okresní město Pecka (dříve Peckau) se svým satelitem Kocourkovem. Z tohoto dvojměstí vychází hlavní trať, která se za Filípkovem (před r. 1945 Philipsreuth) přiblíží k splavné řece. V tomto místě byl v průběhu III. pětiletky pod záštitou strany a vlády vystavěn zbrusu nový říční přístav, který je sice zaměřen především na přepravu substrátů, ale podle rozhodnutí plánovačů až v daleké Praze zde bylo dodatečně vybudováno rovněž moderní kontejnerové překladiště a mrazírenský závod.

Přístav Holešky s rozestavěnou budovou mrazírny

Za přístavem leží Kristiánov (dříve Reitershausen) se svým kamenolomem. Zde začíná dvoukolejka do sousedního okresního města Vojtěchova Městce pod Klečí, které na starých mapách lze najít ještě pod názvem Adelberting. Lépe by bylo spíše napsat, že v Kristiánově dvoukolejka končí. Záměr zdejšího uhlobarona byl v polovině 19. století velkolepý, ale i v té době občas došly peníze, důl tolik neprosperoval, a tak z pokračování dvoukolejné tratě až do Pecky zůstalo jen pár plánů v archivech.

Před Filípkovem se nachází odbočka Na rozcestí, ze které vede do bočního údolí trať do Vršin. Ta dále pokračuje do podhorské obce Zubrnice-Týniště. Z ní už je jen pokračování do nově vybudovaného zemědělského areálu, který má i malé letiště. Dlužno dodat, že střežené pracovníky Pohraniční stráže. Nesmíme zapomínat, že se pohybujeme na západní hranici nedaleko hraničního pásma!

Spěšný motorový osobní vlak z Lipové právě projel odbočkou Odry

Za Filípkovem je další odbočka – Odry. Z té odbočuje souběžná trať s hlavní tratí, a to místní dráha do Lipové. Z Lipové pokračuje lokálka v přímém směru na Žleby, odkud trať vzhledem k obtížným terénním podmínkám zaúvraťuje do posledního bočního údolí s malým nákladištěm a vesnicí Mačkov a vlečkou do papírny pod kopci. V roce 1817 byla chátrající huť u Podolí přestavěna na papírenský mlýn a od té doby se datuje historie výroby papíru v této obci. Vývoj výroby papíru u Podolí nebyl jednoduchý. Kromě úvodních desetiletí se podnik téměř stále pohyboval v extrémech. Překonal krize, ale zároveň se budoval a modernizoval. V době existence Československé republiky v roce 1923 se papírny dostaly do finanční krize a byl navržen jejich rozprodej. Naštěstí nakonec získala papírna ze strategických důvodů státní subvenci na svou obnovu. V poválečném období se papírna soustředila na výrobu školních sešitů a bloků.

Stavebně dříve však byla dokončena úvraťová trať z Lipové do dalšího bočního údolí, kterému již od 19. století dominují menší železárny a především pak motor zdejšího nejen dopravního rozvoje, černouhelný důl Julek. Hospodářský vývoj regionu je poznamenán těžbou a zpracováním černého uhlí. Podle záznamu v tzv. peckovské kronice zde bylo uhlí objeveno již 22. června 1590. Rozvíjel se tak nejen těžební průmysl, ale navazovala na něj další průmyslová odvětví. Do Lipové dříve vedla důlní koňka z dolu Julek.

Osobní doprava slouží především k přiblížení pracujících do dolu, železáren, papírny, zemědělského areálu a všech ostatních malých firem.

Dálková doprava funguje po hlavní trati. Jezdí zde i několik mezinárodních rychlíků do NSR.

Nákladní doprava je pro velký objem rozdělena do dvou větví, dvou okresních měst. První a silnější větev Pecka – Lipová plus dále přilehlá nákladiště a vlečky. Druhá o něco slabší větev Vojtěchův Městec – Vršiny a k ní přilehlá nákladiště. Velkoobjemovými jsou i Kocourkov a hlavně přístav Holešky.

Odbočka Na rozcestí s JZD Řepákov v pozadí

Reportáž

Ze stanice Pecka hlavní trať pokračovala přes Kocourkov u Labe, dobře známý areál JZD Řepákov až k odbočce Na Rozcestí. Za ní pokračovala trať přes Kobylky až do Filípkova. Ten opět fungoval bez nejmenších problémů, i když byl dálkově řízen z odbočky Na Rozcestí. Za Filípkovem trať prošla pod dvoukolejkou a dále se větvila na odbočce Odry. Původně měla být i odbočka Odry řízena z odbočky Na Rozcestí, ale vinou technických potíží to dlouhou dobu nebylo možné. Díky nesmírnému nasazení kolektivu zabezpečováků pod vedení soudruha Radymeho se podařilo zprovoznit dálkové řízení této odbočky ze stanice Lipová, odkud pak byla řízena po většinu doby.

Osobní vlak na Pecku právě zastavil ve Filípkově. Stanice je řízena dálkově, takže strojvedoucí se řídí výhradně návěstními znaky na návěstidlech stanice

Podjezd dvoukolejné trati je novým modulem Michala Dobrovolného. Zde byl zařazen těsně před vjezdem do Filípkova ve směru od Oder

Z odbočky Odry hlavní trať vedla známými moduly přístav Holešky a skály k počátku dvojkolejného úseku a novince-nenovince v našem layoutu, zastávce Kristiánov a vlečkou do místního lomu a drtírny štěrku. Kristiánov je sice nový v Zababově, ale úplnou novinkou není, protože již dříve se vyskytoval na mezinárodních setkáních pod názvem Reitershausen. U nás je plánována postupná revitalizace tohoto letitého, ale nesmírně atraktivního modulu.

Pohled na zastávku Kristiánov, v níž končil dvoukolejný úsek trati z Vojtěchova Městce. V popředí počátek vlečkového kolejiště místního lomu.

Když se v Kristiánově sjely křižující vlaky, případně ještě probíhala obsluha lomu, dokázalo tu být pěkně živo. A někdy dokázal provoz zpestřit i méně zkušený výpravčí. Ostatně i kluci z Chrudimi, kteří nás poctili svojí návštěvou, nemohou odtrhnout oči od právě vznikající situace 🙂

Z Kristiánova již vedla trať dvoukolejná přes nové, ale ve velké míře rovněž přes historické dvojkolejné moduly Boba Pospíšila do skryté stanice Vojtěchův Městec pod Klečí (familiárně dle netypického tvaru označované Měšec). Tato velká skrytá stanice Radka Mendeho si v Roudnici odbyla premiéru a zároveň derniéru. Radek pro ni má využití mimo náš klub, což je velká škoda, stanice se dobře osvědčila v našem provozu.

Dvoukolejný úsek z Kristiánova (Reitershausenu) do Vojtěchova Městce (obrázek lze kliknutím zvětšit)

První část skryté stanice Vojtěchův Městec pod Klečí obsahuje vjezdové zhlaví s odstavnými kolejemi a viditelný je také oblouk, v němž se stanice stáčí o 90 stupňů

Za obloukem pokračuje množství odstavných kolejí a stanice ja zakončena vratnou smyčkou

Vraťme se k odbočkám a tím i vedlejším tratím. První z nich byla odbočka Na rozcestí, odkud trať pokračovala přes nákladiště Zv138 přes zastávku Karlík a nový žolík, který pro N-scale vytvořil pravověrný TTčkář Pavel Haertl, do stanice Vršiny. Bohužel, díky nemoci Poldy Mokráčka se na modulišti neobjevila nová stanice Zubrnice, a tak za Vršinami si již jen odbyl opožděnou premiéru rozsáhlý areál ZZN Řepy Richarda Novotného.

Takhle dokáže v měřítku 1:160 “vyšívat” pravověrný TTéčkař Pavel H. V pozadí za jeho mostem se zrušenou tratí je vidět stanice Vršiny

Druhý ze skvostů téhož autora, kterým obohatil náš N-kový layout. Díky, Pavle, a jen tak dál! 🙂

Pohled do stanice Vršiny z opačné strany, Pavlův most je patrný v pozadí za stanicí

Celkvý pohled na Richardův vlečkový areál ZZN Řepy, který si v Roudnici odbyl premiéru

Z druhé odbočky trať směřovala přes krásný model mostu pražského Semeringu do další novinky moduliště žst Lipová. Milan Ferdián započal se stavbou této stanice, ale pak ji pragmaticky přenechal Radku Mendemu, který ji za pár měsíců usilovné práce dotáhl do provozuschopného stavu.

M262 na prokopském viaduktu ve směru od Lipové k odbočce Odry a k Filípkovu

Celkový pohled do stanice Lipová tak, jak byla provozována v Roudnici

Ze staniční kroniky žst. Lipová

Dispečeři žst Lipová v návalu nadšení nad novým zabezpečovacím zařízením v jejich stanici jali se uzavřít socialistický závazek a dálkově řídit odbočku Odry. Rozhodli se tak šetřit peníze národnímu hospodářství tím, že uspoří čas a práci dispečera Na Rozcestí (který ovšem dále svou práci vykonával a nyní se nudil). Po několika dnech řízení vlastní stanice a přilehlé odbočky nejen že sloužící dispečeři nevěděli, kde jim hlava stojí, ale mnohdy ani nevěděli, že před návěstidly na odbočce již delší dobu stojí vlak a blokuje celou hlavní trať.

Proto se vedení Západní dráhy rozhodlo závazek vyhodnotit jako úspěšný, dispečery z Lipové za odměnu poslat vlakem na dovolenou do Rumunska a v rámci reorganizace v tichosti vrátili řízení odbočky Odry zpět dispečerům odbočky Na Rozcestí.

Že v Lipové bylo chvílemi opravdu husto, dokládá tento autentický snímek

V Lipové jakožto odbočné stanici se trať dělila. Zatímco jedna větev směřovala přes železárny Hrádek do dolu Julek, druhá postupně přes zastávku Nučice a ZRNO n.p. do úvraťové stanice Žleby. Odtud trať pokračovala skalním zářezem opět z dílny Radka Mendeho, kde je instalován měřič modelové rychlosti, do zastávky Mačkov. Z ní dále pokračovala vlečka obsluhující Papírnu.

Železárny Hrádek pod rukama nového majitele Michala rozkvetly a představují jeden ze zajímavých zdrojů a cílů nákladní dopravy na našem kolejišti

Vlečka Zrno n.p. – malé, ale příjemné zpestření kolejiště a nákladní dopravy na něm

Provoz byl rušný zejména na hlavní trati Pecka – Vojtěchův Městec pod Klečí, kde kromě osobních vlaků a vnitrostátních rychlíků jezdil i jeden rychlík mezinárodní a také řada průběžných nákladních vlaků předávajících zátěž mezi těmito uzly. Naopak na vedlejších tratích byl grafikon sestaven tak, aby byl dostatek času na posun ve stanicích a nákladištích.

Osobní vlak směřující do Pecky právě zastavil v zastávce u nákladiště Kocourkov

Kocourkov ještě jednou, tentokrát čilý posun v místním vlečkovém areálu

Zajímavou novinkou bylo rozdělení modelového dne na dvě části, tak aby mohly být vystřídány směny obsluhující stanice.

Vítanou pomocí v provozu byli členové modelářského kroužku Karla Brejši, žáci zdejší ZŠ, kteří po krátkém zácviku bravurně odjezdili vlaky osobní dopravy a průběžné nákladní vlaky a ti šikovnější v závěru setkání dokonce i vlaky manipulační.

Opukový lom Pavla Vošického oživuje modelovou krajinu, přestože není nijak napojen na železniční síť

Roudnická omladina v obležení kmenových zababáků. Při provozu se ale místní modelářská mládež ukázala být partnery více než plnohodnotnými

Karlu Brejšovi patří poděkování nejen za perfektně připravené prostředí pro setkání, ale také za vynikající přípravu jím vedených mladých modelářů

„Duben ještě tam budem“ – tak ani tuto část přísloví jsme nenaplnili a po čtyřech příjemných dnech jsme se vydali všichni domů. Ale když ne v dubnu, tak nejdéle za rok se vrátíme moc rádi.