Čtyři dny na nohou…

d2014001

Ne, že bychom nikdy na setkání na nohou nebyli, ale toto setkání bylo výjimečné mimo jiné také tím, že nebylo střídání, a tak si všichni přítomní začali užívat své hobby v 9:00 a končili ve 22.00. Mezi tím byla pouze hodinová pauza na oběd. Ale zvládlo to všech sedm párů nohou a jejich majitelů, kteří byli na místě po celou dobu, zvládlo to i pět párů nohou majitelů, kteří byli taktéž téměř celé setkání, zvládlo to i dalších 13 párů nohou, jejichž majitelé nám přišli na různě dlouhou dobu pomoci a nakonec to zvládlo i 124 nohou modulových. Vše bylo pohodové, vše fungovalo, jak mělo, a na obou stranách modulů vládla spokojenost.

Podzimní prodloužený víkend již tradičně trávíme v Dobrovických muzeích s typickou vůní cukrovaru. Letos již popáté. Setkání bylo letos sice v komorním počtu, ale měli jsme skvěle sestavený layout, promyšlený a vyvážený grafikon, výpravčí i strojvedoucí znalé předpisů, takže jsme si to všichni užili. Někteří byli sice hodně unaveni, dolní končetiny dostávaly opravdu zabrat, ale všichni plnili své úkoly na jedničku – doprava byla plynulá, bez zpoždění. Od soboty do úterního poledne jsme odjeli sedm a půl provozního dne. Během služby všichni odpovídali na všetečné dotazy příchozích (i na povzdechy, že toho jezdí málo :-D), reagovali na překvapené výrazy návštěvníků (oni mají jízdní řády :-o, jim jdou špatně hodiny… a nějak rychle :-o, to se tam nevejde, oni vozí pšenici 😀 😀 😀 , …). Některým malým návštěvníkům se věnovali strojvedoucí natolik, že je nechali i odvézt za odborného dozoru i nějaký ten vlak. Spousta návštěvníků ale nepřišla poprvé, byli mezi nimi i opravdoví znalci provozu, někteří plánující stavět moduly, takže doufáme, že se naše řady zase o pár lidí rozrostou. Mnozí se též seznámili s naším koníčkem a fungováním Zababova z našich tradičních nástěnek.

Trať vedla z Michalovců přes Jehličnou a geniálně vymyšlenou pro toto setkání — rozbočku Moldava. Odtud buď do Nového Oldřichova a Rokytnice v Orlických horách nebo do Černé nad Úpou a přes cukrovar do Kouřimi. Rokytnice zde měla premiéru, zrovna tak jako účast jeho německého majitele Thomase. Všechny stanice měly vjezdová návěstidla.

Jeden provozní den se skládal ze tří skupin – sejšen po osmi hodinách. Ukázalo se, že to byla dobrá volba. Vždy byla potřeba práce pěti strojvedoucích, pěti výpravčích a jednoho vedoucího posunu v cukrovaru. Výjimečně, při nedostatku personálu, se funkce kumulovaly: v koncových úsecích vedli vlaky výpravčí a občas výpravčí měli na starost i více než jednu stanici a zcela výjimečně strojvedoucí v koncových stanicích dělali sobě zároveň i výpravčí. A kolikrát jsme si to všichni užili jako strojvedoucí, se nedá ani spočítat.

Po layoutu jezdily super ozvučené Barči, Sergeje a 377.0, dále i Kafemlejnek, Hurvajz, Zamráča, Dvěstěčtyřicítka, Žhavé trubky, ale také Zetky, které se odmítaly spojovat a rozpojovat, dvě soupravy motoráků, jedna souprava osobního vlaku, jeden manipulační vlak a jeden průběžný nákladní vlak. Ten plnil jakoby funkci ad – hocu – pro diváky, aby „něco“ jezdilo. Soupravy vozily jak sypané náklady (vápenec, řepa, uhlí), tak náklady připravené. Nejezdil žádný rychlík. Grafikon byl maximálně vytížený, skvěle vymyšlený. Jako dobrý nápad proti zvídavým dětským prstíčkům bylo to, že nikde nebyla D3 a layout tak byl zcela pod kontrolou.

V úterý ráno, před koncem sedmého provozního dne, se v layoutu objevil vůz Vtr s plachtou, na které byl výrazný nápis: 7000 tun řepy od začátku kampaně. Můžeme směle říci, že plány zásobování cukrovaru v kampaňové přepravě jsme beze zbytku splnili.

Setkání v cukrovaru jsme si tedy již tradičně užili. A pro dokreslení atmosféry ještě pár slov účastníků. Bez jejich svolení. Snad se na mě nebudou zlobit.

  • Layoutík zprvu zdál se malý, ale ukázal se býti po provozní stránce zajímavým a pro návštěvníky atraktivním zároveň. Přibylo i několik novinek v zabzař, kde jsme se posunuli zase mnohem dál.
  • Poježdění v Dobrovici byl zkrátka balzám na duši.
  • Parádní setkání, s přehlídkou vozidel, co rozhodně stojí za pokoukání: 2 x 422.0 + 5 x BCe/Ci + D dodaná Milošem; dokonale ozvučené Michalovo dvojče 478.1; Milošovo M 124.0 soustavy “Komárek” a jeho M 131, M 240 a mnoho dalšího.
  • Cukrovar za jednu sejšnu má obrat přes 60 vozů s řepou, tj. cca 1200 tun, v Oldřichově se běžně křižují Mn s Pn delší než nejdelší kolej s MOs za tichého úžasu obecenstva.
  • Poklidné, pěkné ježdění s dokonale poučenými strojvůdci a strojvůdkyněmi, byť někteří a některé zatím ještě potřebují stoličku — a jaká je to radost jim výpravcovat.
  • Jednoduchý, malý, komorní a příjemný layout. Povedený GVD.
  • Rychlá stavba layoutu, výstavní grafikon bez mezer, bez výstřelků, ale s perfektním respektováním relační nákladní dopravy.
  • Byla odvedena perfektní práce, abychom mohli žít s našim hobby.
  • I když bylo s přístupem veřejnosti, užili jsme si provozu.
  • Bylo to příjemné rozptýlení od běžného shonu.

Všem aktérům tohoto setkání patří velký dík za perfektně odvedenou přípravu akce i práci na setkání. Rychle postavený layout a již několik hodin před půlnocí připraveno vše k provozu — to zaslouží také pochvalu.

Díky patří také zaměstnancům Dobrovických muzeí za poskytnutí zázemí a v neposlední řadě patří díky také pracovníkům v jídelně za naplněná bříška i netradiční cukrovarnický dárek na cestu domů.

Všem účastníkům děkuji a těším se na další setkání v roce 2015!

Zorka

Článek vznikl za velmi vydatného našeptávání Mikuldy během cesty domů.

Odkazy:

Fotoreportáž Zorky zde.
Reportáž na Boleslavský deník.cz,
fotogalerie tamtéž.
Další reportáž, tentokrát na novinky.cz.